Moje cesta k tvůrčí práci
Už jako dítě jsem si ráda upravovala pokojíček, libovala jsem si v přestavování nábytku, doplňovala stěny obrázky a řešila s tátou, jak bude vypadat barevně. Táta byl mým prvním průvodcem designem, rád pracoval se dřevem, vymýšlel a vyráběl nábytek i ten zahradní. Díky své manuální schopnosti a nedodělanému diplomu inženýra si naprojektoval a nakreslil chatu, kterou i sám postavil. Tak zvané "áčko" se dnes stává znovu módním trendem v bydlení a můj táta si ho v moderním duchu vybudoval v době, kdy se o skutečném designu bylo možné dočíst jen v knížkách ze západu nebo pozorováním české architektury.
Mým osudným krokem byl odchod z malého města do Prahy. V devatenácti letech jsem se sebrala a odjela do velkoměsta, aniž bych věděla, co bude dál. Studium cestovního ruchu mě brzo přestalo bavit, a i když jsem ho dostudovala, největší mojí zálibou byly procházky po centru s kamarádkou. Architektura se stala mojí vášní a když jsem se díky konkurzu, který v roce 1997 vypsala Správa Pražského hradu dostala až na Pražský hrad jako asistentka ředitele, byla moje vášeň naplněna po okraj. Dostala jsem se na místo, kde bylo možné sledovat z blízka všechny detaily, chrliče na Katedrále, Plečnikovy skvosty, interiéry prostor od 1. nádvoří až na Opyš. Získávala jsem informace od fundovaných lidí, kteří historií a architekturou i tou moderní žili. Jen mimoděk jsem byla součástí diskusí o estetice a interiérovém designu při rekonstrukcích Ústavu šlechtičen i Nového paláce, pracovala s oddělením uměleckých sbírek a díky tehdejším kamarádům se dostala i k činnosti Památkové péče. A co pro mě jako pro mladou holku bylo nejvíce fascinující, že jsem se díky této práci setkala osobně s takovými velikány jako je Eva Jiřičná, Josef Pleskot, Ladislav Lábus a Miroslav Řepa.
Pražský hrad jsem mohla pozorovat a studovat z blízka celých patnáct let, za příležitost, kterou jsem tehdy dostala jsem dodnes vděčná a děkuji všem, kteří mi tehdy pomohli. Dostala jsem se nakonec na místo samostatné produkční, která měla za úkol vytvářet propagaci výstav a koncertního cyklu Jazz na Hradě. Obě tyto činnosti mě dovedli až k úzké spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky a s nadací manželů Klausových.
A jaké tvořím interiéry? Útulné a praktické, moderní, ale nadčasové. Myslím si, že moderní design není o červené židli jako doplňku, nebo přehnaných barevných kreacích a drahých módních výstřelcích, které Vás po pěti letech nebudou bavit a vyjdou z módy. Nedělám design přes kopírák, jak je poslední dobou zvykem. Miluju moderní kousky i ty dražší, vybírám si ze široké škály nabízených produktů a zásadně je doplňuji kvalitními materiály. Potahy, závěsy, záclony, povlaky na polštáře, deky, vázy, květníky musí být z opravdu kvalitních látek a materiálů, nejlépe přírodních, kterým nechybí opravdovost. Zpracování a ušití musí být pečlivé Tvořím tak, abych se sama chtěla do interiéru nastěhovat. Náročnost, smysl pro detail a sklon k perfekcionalismu se mi mnohokrát vyplatil.
Moje interiéry jsou decentní, moderní s nezaměnitelnou dávkou šmrncu v barvách, které vidíte v přírodě, béžová, černá, modrá, hnědá, bílá, šedá. V určitých doplňcích další barvy používám, ale pouze v drobných detailech, aby se neomrzely. Pro zútulnění interiéru využívám květiny a umění od skutečných umělců, kde se barvám nebráním a nevyhýbám se ani regionálním umělcům.
Návrhy kreslím v programu Floorplanner a SketchUp, vzorníky řeším až v době po konzultaci s klientem, ne každý má rád samet, ne každý má rád len. Co se týče stylu může být více romantický nebo více moderní, ráda tvořím obojí, ovšem tak aby byla vždy zachována linka mého stylu. V případě větších oprav, úprav, menších rekonstrukcí, udělám klasické poptávkové řízení a vyberu nejlépe vyhovující společnost po všech stránkách, i když půjde jen o kuchyňskou linku.
Jsem připravená Vás vyslechnout, lépe poznat a vytvořit prostor, který bude sexy, nadčasový, útulný a sportovně elegantní.
Těším se na naši spolupráci.
Mgr. Andrea Vávrová
